Jak jste se dostal jako „ajťák“ k tomuto tradičnímu odvětví?
Před osmi lety bylo třeba zachránit živnost pana Tlustého, který je mým kamarádem. Náš pětadvacetiletý vztah vyústil v pomoc v mezní situaci. Následně jsme ale objevili mnoho dalších lidí ve stejné situaci. Ti se rádi přidali, když viděli, že vzniká něco nového, založeného na dobrých základech. Zrodilo se tak společenství řemeslníků a lidí, kteří řemeslo nemohli vykonávat, protože už nebyly žádné továrny, které by je dokázaly sdružit nebo zaměstnat. Oni proto museli dělat úplně jiná zaměstnání, láska k řemeslu jim ale zůstala. Všichni lidé pracující u nás v dílně jsou takzvaně od fochu. Řekli jsme si, že uděláme moderní "onlineovou" továrnu. Jediný směr, kterým můžeme jít jako malá česká firma, je online prodej, který je mnohem výkonnější než klasický obchodní model. Můžeme prodávat od Opavy až po Aš. A samozřejmě i dále.
Které online kanály jsou z vašeho pohledu nejdůležitější?
Začali jsme sociálními sítěmi, což byl takový přirozený kanál. I proto, že se dalo začít s velmi malými investicemi. Klasická reklama je velmi drahá věc. Například billboardy, které by měly smysl tím, že by pokrývaly určité teritorium. Malé firmy k tomuto druhu reklamy v podstatě nemají přístup. Sociální média jsou proto velmi vhodná platforma, ale uspět tam už také není jednoduché, protože jsou plná všemožného obsahu a zpráv různé kvality. My jsme tím nicméně začali. Vytvořili jsme komunitu, která má dnes přes 60 tisíc členů. Velmi loajálních, protože chápou a vidí, že jsou naše výrobky kvalitní. Spousta z nich je zároveň našimi zákazníky. V posledním roce či dvou, kdy firma už přeci jen zesílila, využíváme i klasickou internetovou reklamu a také PR. Postupně zaplňujeme vějíř reklamních nástrojů, které vytvářejí marketingový mix. Nejsme ještě v televizi, kde bychom také chtěli být. Můžeme si už ale dovolit například inzerci na Youtube.
Jak daleko jste s plány na expanzi do zahraničí?
Už jsme s ní začali. Chápu to tak, že trh je celý svět. Vytyčili jsme si takové motivační motto, které zní – pokusíme se, aby po nás zůstala stopa od San Francisca po Tokio. Internet je úžasný v tom, že toto opravdu umožní i tak malé firmě jako jsme my. Dnes není v podstatě problém dopravit výrobek odkudkoliv kamkoliv, natož v Evropské unii. Náklady na poštovné v rámci EU jsou v nižších stovkách korun a doba dodání dva až tři dny. Čerstvě dodáváme do USA. Tam vzniká nová speciální značka. Slovo Tlustý je pochopitelně velmi obtížně vyslovitelné v angličtině a nikdo neví, co to znamená. Udělali jsme proto lokální mutaci značky – „Legion“. Ta vyjadřuje skupinu lidí či řemeslníků vyznávajících určité hodnoty jako je kvalita či dobrá práce, jen v anglofonní formě.
Co vám vzala, či přinesla takzvaná koronakrize?
My jsme ji uchopili jako obrovskou výzvu a příležitost. Díky ní jsme ohromně zrychlili všechny možné online projekty, které nám chyběly ke zdokonalení prodeje přes internet. Začali jsme se zákazníky velmi intenzivně komunikovat přes různé softwarové nástroje, jako jsou videohovory, chat, online prezentace výrobků apod. Najednou jsme museli překlenout situaci, kdy si lidé nemohou přijít do dílny pro drahý výrobek, ale potřebují poradit.
Tak jako ve školství dostala velký impuls online výuka, tak u nás to ještě více podnítilo všemožné prezentační nástroje, kterými můžeme zákazníkovi na dálku odprezentovat jeho vysněný výrobek. Lidé to přijali velmi rychle a ochotně. Díky mobilním telefonům dnes není problém udělat s kýmkoliv kdekoliv videohovor, což ještě před rokem nebylo tak úplně běžné. Koronakrize nám ale obměnila i výrobkovou řadu a přinesla nové výrobky, které jsou najednou na trhu žádané.
Můžete uvést příklady?
Teď jsme začali nové projekty i ve spolupráci s několika dalšími firmami. Jedním z nich je například velmi atraktivní a módní „retrosíťovka“ z 30. let s koženými držadly. Je to velmi univerzální výrobek pro všechny dámy, které chtějí mít něco stylového a pěkného pro nákupy třeba na farmářských trzích. Nebo obecně nechtějí mít spoustu plastikových tašek, ale vkusnou multifunkční tašku. Dalším krásným příkladem našeho přizpůsobení se nové situaci jsou naše kožené podložky na stoly. To jsou přesně výrobky, které vznikly z potřeby mnoha lidí vytvářet si doma své kancelářské kouty a kultivovat si své pracovní prostředí.
Pracují u vás převážně „Pražáci“ nebo spíš lidé, kteří do Prahy přišli za prací?
Převažuje ta druhá skupina. Naši lidé jsou z celé republiky, protože společenství řemeslníků je de facto rozptýlené po celé zemi. Teď k nám zrovna nastupuje jeden Gruzínec, který ale žije v Praze dvacet let. Jsme česká firma a na tom si i zakládáme. Chceme tady toto řemeslo udržet a nejlépe ho ještě vyvážet. Lidí v tomto oboru je ovšem velmi málo, natož zdatných, šikovných a podobně. Proto jsme rádi za kohokoliv, kdo má k řemeslu vztah.
Mimopražští jsou většinou vyučení a mají praxi v oboru ze zaniklých továren. Ve svých regionech neměli žádné uplatnění. Učňovské školství v tomto oboru v Praze zaniklo před 15 lety. Když k nám tedy přijde někdo původem z Prahy, tak je většinou mladší 40 let a bez vzdělání. Dnes už ani v celé zemi zbývající učňovské školství v tomto oboru není na takové úrovni, kterou potřebujeme.
Suplujete tedy roli učiliště?
Ano. Vyučujeme si vlastní lidi. Je to samozřejmě neformální. Nemáme žádné akreditace. Stejně jako mnoho dalších firem si ale potřebujeme vychovat mladší generaci řemeslníků. Sehnat je dnes obzvláště ve specializovaném oboru, jako je brašnařina, je jak hledat jehlu v kupce sena.
Člověk bez vyučení dokáže už v prvním roce něco udělat, trvá ale tak tři až čtyři roky, než ho můžeme pomyslně pasovat na brašnáře. Děláme různé typy složitosti výrobků a s určitými třídami pracnosti. K nejsložitějším produktům se lidé propracují tak za čtyři až pět let, když jdou de facto z nuly. V případě nejkomplikovanější „dvoufaldové“ aktovky může tato cesta trvat deset let.
Pracují či pracovali u vás i takoví lidé, kteří neuměli na začátku nic?
Ano. Zaměstnali jsme například původem řezníka, fotografa nebo truhláře. V těchto případech ale pochopitelně bývá zaučování ještě náročnější a delší. Výhodu mají samozřejmě profesionálové z „příbuzných“ oborů jako je krejčovství. I vyučený brašnář se třeba rok učí jeden typ výrobku. Složitější výrobky u nás dělá od začátku do konce jeden člověk, který je tak na úrovni například velmi kvalifikovaného krejčího. Práce na mnou zmíněné aktovce trvá i desítky hodin a materiál stojí několik tisíc korun. Proto je také logické, že nemůže být levná.
Dají se vaše výrobky „přeprodávat“?
Nedají. Známe každého individuálního zákazníka, který nakupuje přímo od nás. A my výrobky nepřeprodáváme žádnému maloobchodu ani velkoobchodu. Přicházejí k nám koncoví zákazníci právě díky pohodlí online prodeje. A kupují si věci pro sebe nebo pro své blízké. Jsme vlastně zvyklí na úplně jiný typ prodeje než běžná továrna. Běžná fabrika „chrlí“ výrobky do distribučních kanálů a koncového zákazníka nezná. U nás je naopak maximální důraz na to ho znát. Nejlépe jménem a nejlépe osobně, když nás navštíví. Snažíme se dát lidem osobní zkušenost a vztah, což se pak odráží i na úspěchu komunitních platforem na internetu. Tento měsíc jsme oslavili 75 tisíc zakázek a většina z těchto reálných zákazníků je mezi našimi „fanoušky“ na Facebooku. Sociální média vám navíc dávají zpětnou vazbu. Někdy i špatnou, když se něco nepovede.
Má podle vás tato zpětná vazba nějaký dopad na trh?
Je to de facto takové oboustranné ostří, které ale motivuje firmu našeho typu, aby dělala dobré věci. Nemůžete fungovat jako firma na sociálních sítích a nemít dobrý výrobek a servis. Lidé by vám to pochopitelně vrátili. To je trochu jiná situace než u běžného obchodního modelu. Myslím si, že to trh kultivuje. Firmy, které nejsou solidní, nesnaží se o spokojenost zákazníků, v prostředí sociálních médií velmi brzy „narazí“.
Zdroj: https://prazsky.denik.cz/podnikani/brasnarstvi-kuze-rucni-vyroba-obchod-prezentace-online.html